Utkání začalo velice opatrně. Do 10. minuty byla k vidění jen jedna šance na každé straně. V 11. minutě nastřelili hosté Halodou břevno. V 15. minutě nastřelil hostující Ulman pro změnu tyč domácí brány. V téže minutě domácí Kraus sám před bránou hostí přestřelil. V 19. minutě vystřelil hostující Chvíla, míč se od tyče odrazil do domácího hráče a nakonec přešel celým objemem brankovou čáru. Rozhodčí Štuk branku správně uznal. 0: 1. Ve 32. minutě byla k vidění podobná situace na stejnou branku. Domácí David Paulů vystřelil a míč putoval za brankovou čáru, kterou ale nakonec nepřešel celým objemem, ale rozhodčí Štechmuller branku chybně uznal. 1 :1. Ve 36. minutě utekl hostující Haloda a vsítil
vítěznou branku 1:2. Zlín byl po celé utkání nebezpečnější a po zásluze vyhrál.
Poznámka „jsou“: ty dvě „sporné“ branky jsou důvodem, proč se snažím nehodnotit utkání sám, ale raději vkládám „objektivní“ hodnocení delegáta. Oceňuji přístup delegáta pana Němečka, který si po utkání zavolal obě strany a situaci jim vysvětlil a oceňuji také přístup rozhodčího pana Stechmullera, který se nám po zápase přišel do kabiny omluvit za nesprávně uznanou branku. Ale, popravdě řečeno, k čemu by nám ta omluva byla, kdyby jsme to utkání nakonec nevyhráli? Zvláště když se blíží konec základní části a tabulka je tak vyrovnaná. Chápu rozhodčí že to nemají jednoduché, futsal je mnohem rychlejší než fotbal a na vše je méně času, ale na druhou stranu jsou spolu s delegáty jediní v našem amatérském sportu, kteří berou za své výkony peníze a proto na ně musí být kladeny „profesionální“ nároky. Kluci těžko nesou když někam cestují přes celou republiku, obětují tomu čas se svými rodinami a často i peníze a pak je rozhodčí „zařízne“. Možná by nebylo špatné, kdyby se odměna rozhodčího za řízení utkání odvíjela od hodnocení delegátem.