V dalších utkáních poháru UEFS jsme nejprve jasně podlehli Petrohradu 1:8, když jsme  s Rusy drželi krok jen do 3. minuty. I přes naši velkou snahu jsme v 6 proti silnému soupeři neměli šanci. Náš čestný úspěch vsítil Radim Kamenčák. Nejlepší utkání na turnaji jsme odehráli proti francouzským Black Panters, kteří nakonec v semifinále vypadli se Spartakem Moskva až po prodloužení. I když výsledek 1:4 (gól Filip Okál) nevypadá tak příznivě , hráli jsme s nimi naprosto vyrovnaný zápas, řekl bych dokonce s naší převahou. Určitě si naše oslabená sestava zaslouží pochvalu. Ovšem celkově naše vystoupení bez vítězství musíme nazvat neúspěchem. Samozřejmě jsme po průběhu letošní sezony očekávali víc, ale bohužel se nám na pohár UEFS nepodařilo odjet v ideální sestavě. Proto tento neúspěch není jen neúspěchem hráčů kteří do Lloretu odcestovali, ale i těch, kteří z nejrůznějších důvodů zůstali doma. Hráči kteří se turnaje zúčastnili zaslouží pochvalu za odvahu a bojovnost. Doufejme, že získané zkušenosti budou přínosem do budoucna.